PRVNÍHO BŘEZNA.

Sníh pod jezem se ještě bělá

vrb svislých v hustém kořání,

leč nad ním stráň již pučí celá

a v modru pějí skřivani.

Chvoj plna jehnědů je zlatých,

zdroj stříbrem kutý strhl pás,

jen mžik a z roklí ze zavátých

vstříc rdí se kouzlo sedmikrás.

Vzduch stopen v záři, čápů řada

k nám s plesem táhne od dálky –

již vše si jarní šalmaj skládá,

kraj lesa zkvetly fialky.

Tam nesvadnou, kde kos teď jásá;

zvěsť jara nesou v shluky měst,

všem dí: Jde s námi radosť, krása,

a světa bůh dnes láska jest!

Tak, Poesie! když duch stůně

muk, všedních strastí v závrati,

nám vždy tvá nesmrtelná vůně

sny, jaro, štěstí navrátí!