PRVNÍM KVĚTŮM.

Po prvních květů vůni,

jež lehce padá v hruď,

po té již denně stůni,

ta zapudí můj trud.

Ta vůně vábná, snivá

ve srdce padá klín,

před tou i bolest divá

spáchaných mizí vin.

A v žalář duše mojí

zapadne jasu květ,

jenž ňadro choré kojí,

a vrhá příboj zpět.

Jsem umdlen touhou žítí,

jsem rozkoše už syt,

já z prvního zas kvítí

chci duši kytku svít.

Ve vodách žití zrádných

jsem ztratil duše mír,

ve vodách bílých, spádných

jsem našel hrozný vír.

Po květech jenom prvních

mé touhy vzdýchá proud,

po tolika teď letech

chci sebe zbavit pout.

Po prvních květů vůni,

jež lehce padá v hruď,

po té již denně stůni,

ta zapudí můj trud.