PRVOTNÍ MŠE

Loď s drahým nákladem

jest její klín,

svět zmiz’ jí s očí, nebe, zem,

a sen, jejž žila v něm,

mrtev jak její Syn.

Jsou struny strhané,

ret nekvílí

a srdce od žalu jen žhne

jak dary zápalné

než v prach se rozptýlí.

Jak vlny ve vodách

plá v slzách zrak,

perlami visí na řasách,

půlnoci rosa v tmách

tak padá od oblak.

Jest oltář náručí,

Syn obětí

– větší-li vzdána Bohu čí?! –

jej nebi poroučí

v přehořkém objetí!