Prý láska lidi pobádá

Prý láska lidi pobádá

ku činům velký, smělým –

že vždycky se tak nestává,

já sám též toho želím.

Mnohého, jenž by duchem svým

byl přines’ lidstvu štěstí,

a před sebou měl velký cíl,

již uvedla na scestí.

Ten myslil pak jen na sebe,

po „chlebíčku“ se pídil,

a jednu jenom starosť měl:

jak by si „hnízdo“ zřídil.

Na lidstvo, na svět zapomněl,

jen po své toužil krásce, –

a tak již mnohý velký plán

nalezl hrob svůj v lásce.