Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání,

Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání,

byť sterými se lichotila vděky;

svým každý buď a přečkáš celé věky!

I zima dala se již na pokání,

plášť šedý otočila si kol skrání,

sníh sype se a padá k zemi měkký

a vlhký jako pěna dravé řeky

ve vzduchu lítá, do očí se vhání.

V háv jednobytý, vlastní rukou šitý

již oblékla se, nahé větve stromů

jím pokryla i zem a střechy domů.

Jak sličnou jest, jak krásně jí to sluší!

Vždy ladným jest, kdo zjeví vlastní duši,

byť drsné city byly v ní snad skryty.