Psal jsem krví svou a srdcem celým

Psal jsem krví svou a srdcem celým

verše pessimismu bahnité,

verše s okem bděním nabubřelým,

verše číše nalité,

verše prázdné, verše s ohněm vřelým.

Rány v hlavu svou jsem bušit dal

v pero též i nudu dlouhou, dlouhou,

byl jsem perem králem, byl jsem slouhou,

ptákem volným jsem si zazpíval.

Člověk slabý jsem a nevidomý

v chvílích štěstí, silen, otupen

bědou žití, ranami a hromy.

Co kdy krví běželo mi proudů,

pěl jsem naivně, šeptem pudu jen.

Na mém peru znát je země hroudu.