PSANÍ

Ležel jsem ještě v posteli

a světil modré pondělí.

Listonoš z nejlepšího spaní

mě vzbudil doručiv mi psaní.

Poznal jsem známou ruku hned,

roztrh jsem obálku a čet’

ty těsné, rázovité řádky

své příliš starostlivé matky.

Doma prý není mnoho změn,

a zemřel starý berní jen.

Bratr je zdráv, i sestra zdráva,

jen otec trochu postonává.

A když jsem dopis přečetl,

stesk do duše mi zalétl.

Co s přáteli? Dnes pil jsem s nimi,

a v nouzi pětku nepůjčí mi.

A člověk jde tak sám a sám

vstříc nehostinným končinám,

lhostejný k lidem a k své době

a plný trpkosti sám k sobě.