Psaní

„František Josef byl gentleman.“

Kdopak to národu hlásá? –

Havlíček praštil se do hlavy,

v nebi se na sebe cásá,

na sebe kleje a hubuje:

„Byl jsem to ale vrták!

František Josef byl gentleman,

a já v politice prták.

Kýž jsem se, švec, držel kopyta!

Kýž jsem se, švec, držel knejpu!

František Josef byl gentleman,

a já mu tam do trůnu rejpu,

a já mu tam zatápím Slovanem

a do Vídně píchám Včelou.

Bodejť jsem hubu držel radš

a v hubě cigáru vřelou!

Alespoň když už mne Dedera

přes Kufstein do Tyrol vezl,

kdyby s tím alpejským povětřím

mně rozum byl do hlavy vlezl,

aby se kapánek rozbřesklo

v té tvrdé palici české,

a mohl jsem namísto básniček

skládati psaníčko hezké,

že sice z kraje muzikantů jsem,

ale vždy treu und bieder,

a když na to přijde, že dovedu

taky udělat nýdr...

Takové psaníčko z arestu

jsem poslat měl císaři pánu,

a mohli jsme doposud přísahat

na černožlutou fánu,

a doposud mohl být náš styk

gentlemanlike a kulant...

Vždyť František Josef byl gentleman...

A já byl trulant.