Psaníčko

VNOUČEK Z ČECH MI PSANÍ PÍŠE,

čárky běží kupředu,

jedna níž a druhá výše,

muří nožky z kouzel říše –

jen já číst to dovedu!

Co chce říci, chápu zcela,

nikdo líp to nepoví:

že už s tátou plány dělá,

kudy se ta cesta bělá,

krásná cesta k dědovi.

Sviť, sluníčko, na svět vlídně,

zažeň černé bubáky,

nech nás léta užít klidně

s moravskými Horáky!

Bude radost na Oboře

stavět vrbu v trávníku,

v zelené se ztratit moře

s kluky na lov koníků,

bude krásně u potoka,

kde se pstruzi prohání,

pouštět lodi, koupat Broka

– v oddanosti nemá soka,

před vlkem nás ubrání!

Bude krásně taky v dešti,

jako člověk veliký

uchopit se mocných kleští,

vytahovat „zebíky“.

Nade všecko však ta sláva,

bratránek až bude hrát!

Loutka mluví, rukou mává,

durdí se i facky dává –

jako lidi „akorát“!