PSÁNO IN MARGINE (I.)

Ze života vyhnán přece jsem se vrátil,

na bránu jsem tloukl silou poslední,

cestou bolestnou jsem všechnu pýchu ztratil

a jenom jsem prosil o několik dní.

A jenom jsem žebral, já kdys tolik hrdý,

jenom chvilku ještě žíti naposled –

ale kde jsem klečel, kámen byl jen tvrdý,

a vedle mne vadlo kouzlo příštích let...

Otevřeli bránu. Světla paprsk vklíčil

do mé duše rázem – bože laskavý!

Otevřeli bránu, k žití jsem se vztýčil –

ale v tom mi dali ránu do hlavy.

Teď tu ležím. Bože, tak své děti klameš!

Tys už zapomněl, že sám jsi z hrobu vstal,

ty jsi zapomněl, že stíny světlem lámeš –

slyšíš, jak se dole ďábel rozchechtal?