Psáno na jaře.

Už zas je tady... Za mladosti naší

však přece nějak bujněji si hrálo;

ty květiny, ty dívky byly krasší,

a nějak horoucněj se milovalo – –

Ne, dosti, dosti. Bozi moji věční,

což opravdu jsem doplul na tu metu,

kde příslovečný stařík blahořeční

minulým časům, minulému světu?!