Psáno na první stránku knihy „Na sedmi strunách“.

Kdys tleskalo se písni mojí,

po chvále přišla lhostejnost,

dnes, kámen v ruce, řad jich stojí

a čeká, v očích jed a zlost.

Mne zprvu to vždy bolívalo,

však zvykli jsme si pomalu

já i má píseň: žádat málo

a srdcí padat na skálu.

Co platno? Budiž! Ať se stane!

To, písni, nesmí nás víc rvát,

duch času jak chce křídly vane –

zde jedno platí: vytrvat!