Psáno na první stránku knihy „O následování Krista“.

„Jho moje sladké jest!“ – ta slova slyším

a nevím proč a ducha pozvédají

a jimi již se stávám lepším, tišším.

Co za mnou, zdá se zalehlou být bájí.

Svět útěchy ty malé desky kryjí

a rosu svěžesti mdlé duši tají.

Ty s vírou čteš, já četl s poesií,

leč oběma nám zkvetly jedny růže,

to věčné zbývá – nechť vše druhé míjí.

Jak bláh, kdo psal, a bláh, kdo chápat může!