PSÁNO NA VSI.

Jak gladiator divoký a prudký

se vrháš v zápas na aréně žití,

dlaň chvěje se ti, oko plamem nítí,

chceš ryzí štít a pravdu vynést z půtky.

A náhle – jak bys obrátil jen sutky –

vlak přenese tě v luhy. Slyšet zníti

křik boje není. Květ plá z každé hrudky,

a zpívá pták, les voní, slunce svítí.

Proud blýská, vlny klasů letí chvějně,

nad krajem ptáci zdvíhají se v hejně,

u rybníka člun v leknínech se houpe.

Hmyz bzučí, strom v snách šumí, žehnou skály...

Byl sen to jen, že bil jsi se tam v dáli?

Ach, jak to bylo dětinské a hloupé!