PSÁNO PRO TEBE.

Syn Hellady žít s tebou, byl bych býval

po symposiu, růže ve svém vlase,

safické strofy o tvé těla kráse

za zvuku fléten ve vosk stilem vrýval.

A středověký trouvèr, byl bych zpíval

o tvojich ňadrech, o tvém útlém pase,

co celý hrad by v luny svítil jase

a z lesů starých tmy se valil přival.

A rokoka věk kdybych býval prožil,

já v parku jat tvým sladkým úsměvem,

naň galantní bych madrigal byl složil.

Leč dělníkem být básníka dnes věno,

já ukul kroužek, vyryl slova v něm:

Tvým navždy jsem, tvým navždy, lásko, ženo!