PSÁNO V PŘEROVĚ.

Vracím se domů z cizí, svobodné země.

Náhle se vzpomínka ozvala ve mně;

co kolem přerovské nádraží hromží a duní,

výjev zřím z nedávné cesty: kdes na výsluní

před kopcem lesnatým v paloučku šťavnaté trávy

pasou se dobré dojnice, plecité krávy.

Zvířata krotká pohledem laním

klidně zří k olší a k potoku za ním.

Netuší, z čihadla ve smolném smrčí

úkladný rys že se ke skoku krčí.

V tom se již vymrštil! – Neminuv cíle,

dobrácké plavce se zakousl v týle...

Proč jenom, proč cestou od Ostravy

vzpomínka tato mi nejde z hlavy?

Proč jenom, proč, jeda Moravou,

na mysli šelmu mám ryšavou?