Psí balada.

V dalekém východě, v tureckém městě

občané běhají, zdvihají pěstě.

Síra a plameny v mračnech se blíží –

usmířit Allaha, to půjde ztíží!

Ohavný spáchán byl před chvílí hřích:

na pomník proroka pes nožku zdvih’.

V okovech nedbalá pyká stráž bledá,

psa tisíc pohodných po městě hledá.

Derviši v mešitě zbožně se modlí,

by Allah odpustil ten skutek podlý.

A čelem bijí v zem jak cep do klásků,

kvílí, že nemohou za tu psí chásku!

Pomiluj, Allahu, své sluhy slyš,

odpust a svědomí výčitky ztiš!

Budou-li Allaha zkroceny hněvy?

To nikdo z věřících zástupů neví!

Jisto jen, že strážcům ulétnou hlavy –

na dobrou výstrahu je to lék zdravý.

Jisto, že psi budou nešťastně žít,

za hřích ten na zemi psí peklo mít.