PSÍ DNI.

Tak dusno! – vyprahnul i písní zdroj

a duše má, zlým proudem zchvácena,

teď vírem sama sobě ztracena –

již dávno s myšlénkou nevešla v boj.

I psům již není volno! pot a znoj

svírá mi ňádra utrmácená –

klesáť již noha rozkrvácená –

a z rukou vypadává meč i zbroj.

Únavný boj to, zápasit jak v snách,

nemoci přispět matce mučené,

a při tom o své druhy milené,

ne o sebe mít utajený strach.

Prokletý los to, v rakvi stěsněné

probuzen žít a rozpadat se v prach.