PST!

Pst! Zříš na rudém jeteli,

jak kolébá se motýl bílý,

ó nevyplaš jej, anděli;

hleď, kterak dvorně křídla chýlí,

přej mu ten život veselý!

Tvé oči jak se zaskvěly:

a polibkem mým hned v té chvíli

se tvoje rety zachvěly:

Pst!

Či odvážit se neměly

v to blaho, po němž píseň kvílí?

Ó nediv se, že touhou spilí

víc odříkat se nechtěly;

dost záhy život povelí:

Pst!