PSYCHOLOGIE OKAMŽIKU.

Dávno už, dávno (kdy pak as?)

za jedné z vybraných neděl...

(Co na tom ostatně záleží,

byť bych to precisně věděl!)

Tedy tak dávno (kdy pak as?)

bral jsem se odněkud poli,

potkal jsem v mlze kohosi,

ostatně kohokoli.

Měl jsem strach – neměl – (kdož to ví?)

splynuly stíny oba,

zdá se, že potom minula

nejistě dlouhá doba.

Mohla to, možná, mohla být

zoufalá podoba tahů!?

Možno jest držet vlastní chřtán:

Zloději! Zloději!! Vrahu!!!