Ptáčata.

Zaznívá sad, zaznívá háj

pln zpěvu radostného,

ptačátka slaví první máj

života mladičkého.

Zvědavým očkem hledí v svět

a šveholí, co vidí;

líp jasným hláskům rozumět

než klamné mluvě lidí.

Zpívají z plna srdéčka,

jak rozkošno jest žíti,

křidélka v jasnu slunéčka

jak volnými se cítí.

Ni tvorové tam na zemi

že luhem nekráčejí,

leč nad květy a růžemi

se lehce povznášejí;

že milují se pospolu

a jsou tak přeblaženi!

o hněvu zlém ni o bolu

že nikde stopy není.

A nevinná ta mláďata

se dlouho radí v sboru,

zda lidé nebo ptáčata

jsou šťastnější všech tvorů.