Ptáčata.

Jaro přišlo, první brázdu

táhne pluh;

slunko líchy rozehřívá,

s vlhké meze strnad zpívá:

„Naděl Bůh!“

Sad jako by mlékem polil

– květu div!

sedmihlásek volá s hruše:

„Jablek, hrušek, plné nůše,

– také sliv!“

Zlatá pšenka v poli zraje,

žloutne mez;

na sedláčka z jetelíčka

zavolala křepelička:

„Pět peněz!“

Stodoly jsou naplněny,

stohy, žeť!

po strništi vítr duje,

chocholouš si zaběduje:

„A co teď!“

Až ta bílá, krutá zima

přiletí –

pak z božího požehnání

hoďte zrnko ke snídaní

ptáčeti!