Ptáče na odletu.

Vyletěl z makovin

černavý ptáček,

sezobav se země

modravý máček,

zaměřil v teplejší jih –

na horách padá už sníh.

U cesty usednul

na suchém proutí,

po milém rodišti

hlavičku kroutí;

z mlhy jen vyčnívá les,

tichou jenž zastoupil ves:

„Otčino rozmilá,

mám pro tě hoře;

kdo ví, zda bóra mne

neschvátí v moře!?

Zdráva buď! naposled dím,

snad tě víc neuvidím.“