Ptáče.

V háječku světlém přebývá

na tisíc blažených ptáčků,

nechať se dní neb zatmívá,

zvučí tam jásot zpěváčků.

S jitřenkou slechla jsem za rosy

kdysi tak vábně je zpívat,

že moje srdéčko přálo si

s nimi tam na vždy přebývat.

V ňadrech mi divně bušilo

blízko i smíchu i pláče,

až se mi hravě změnilo

v radostné blažené ptáče.

Chtělo mi vyletět za krátko,

nežli jsem volnost mu dala,

za nožku rychle jsem ptačátko

nitkou si přivázala.

Nyní mi létá vesele

s ptáčaty v háji a pěje,

k spánku si v zeleni ustele,

paprskem slunka se hřeje.

Nastane-li však trudný čas,

žalosti kdy mě ouží,

přitáhnu nitku a ono zas

na starém místě slouží.

A kdy mi třeba milovat,

přilétá samo rádo!

Nelze mu dosti děkovat,

že jest tak šťastno a mládo.