Ptáček za okny.

Za oknem tíká ptáček: „tík, tík, tík!

O, pusťte pak mne k vám na okamžik;

Hle sníh se sype, vítr studený,

Nemám co jíst, já ptáček strápený,

I mrznu již! Lidičky, nechte vy mne k vám

A já zajisté vám se dobře zachovám.“

Lidičky pustili ubohé ptáčátko.

Tu u nich drobečky sbíralo chuďátko;

Pobylo tam u nich nejedny neděle,

Skákalo do kola u stolu vesele.

Když ale začalo sluníčko zhřívati,

Ptáčkovi počalo hodně se stýskati,

Sedával v koutečku sám celý strápený;

Jak mu otevřeli – ten tam v háj zelený.