Ptáček.

Synáčku, slyš, prosím tě, lítost měj,

A na hnízdečko mé mi nešáhej;

Nekoukej tam tak okem velikým,

Leží tam mé mladé, o něž se já bojím.

Ach, ty se poděsí – a budou křičeti,

Budeš-li ty na ně, holátka, hleděti.

Hošík si ovšem hnízdo vidět přál,

Než postavil se tiše opodál;

Ptáčátko ubohé se upokojilo,

Vletělo k holátkům, křídly je přikrylo,

Hledělo na hocha dobrého rozmile:

„Díky mé, žes nechal mláďátka mé milé.“