Ptačí krám.

Co jich tu štěbetá, co jich tu pípá,

co hlásků ptačích ze všech stran tu hvízdá!

Však nehostí jich širostinná lípa,

a nevisí jí v loktech drobná hnízda;

jen hleď, jen přeludu se neoddej:

jsou na prodej!

Ó nejsou volni ve přírody chrámě,

a nevzlétají k nebi na křídélkách;

jsi, milý brachu, v dusném ptačím krámě,

a zříš je krčící se na bidélkách;

jim zašla veselost a bujný rej, –

jsou na prodej!

Klec na kleci se pod strop řadí v patra

a z mřížek pne se krčků řádek pestrý;

tam žlutý shlíží na modrého bratra

a šedý mrká v klícku rudé sestry;

všech los je černý, všichni tuší jej:

jsou na prodej!

A hlavičkám těm různým ze zobáčků

se nechce linouť žádná pravá píseň;

ten pískot mdlý – toť jako šepot ptáčků,

a bojácná jej přitlumuje tíseň,

jak hrdélka by svíral čaroděj;

jsou na prodej!

Křik jatých letců, jenž tu v zmatku hlučí,

tě jímá bolestně ba jako studem,

až delší poslech rozeznat tě učí

jich nářečí, jež chápeš pěvčím pudem, –

slyš, hlásky povídají: „Nezhrdej, –

jsme na prodej!“

„Jen oceň nás! Jsou také mezi vámi,

ó lidé, myšlénky a duše ptačí,

jež po svých vzletech pochytány v krámy

se na bidélka po příhrádkách tlačí,

jak velí řád a mrav a obyčej:

jsou na prodej!

„Jest ve vás též, co zvete ideály,

to, co nám k slunci jásá ze srdéček;

ty vám tak volně, hrdě k výši vlály,

však jako my – též neunikly léček;

zob všední vábil v dol, i vpadly v něj...

jsou na prodej!

„Zvuk síly nebeské jim v hrdle vázne,

klec pro povzlet i pro píseň je nízká,

jim zbyl jen pípot místo mluvy rázné,

však mnohý naučil se lát a vříská, –

ten jak náš papouš, nejdráž – rozuměj –

jest na prodej!“