Ptačí píseň.

Stkvěje se, směje se

slunéčko boží,

vykvétá, rozkvétá

na mezi hloží;

z trávy se pozvedá

sasanka skokem,

studánka vábí mě

blýskavým okem.

Na stébla, na vlákna,

na mech a žíně,

na hnízdě v rokyty

útulném klíně;

na peří do sadu,

na vlnu v luka;

na snítku, stan kde mám,

soused juž ťuká.

Dál, pane sousede

pěkného peří,

vylítnem pospolu

do srdce keři;

do srdce rokyty

na hrázi vody,

místečko vyhlídnem

na družné hody.

Na hody milosti,

na hody sňatku,

jste vrch mé radosti,

vrch mého statku;

ponesem pospolu

slasti i žaly...

a s malou nevěstou

ženich prch’ malý.

V keři se ztratili

jak šipky z luku,

co je tu popěvků,

co sladkých zvuků:

„Vykvétá, rozkvétá

na mezi hloží,

skvěje se, směje se

slunéčko boží! –“