PTAČÍ PLES.

Kde stromy kvetoucí, jež vroubí vody břeh,

až do vln haluz věsí,

na stříbru hladiny ó viz ten ruch a spěch,

ó viz ty ptačí plesy!

Hned do vln noří se a hned se zachvějí

a větev jim je spása

a s mokrých křídélek na tisíc krůpějí

z nich každý na květ střásá.

Tak z vody na větev a s větve do vln zas

vše honí se a šplíchá

a časem zahledí se vlastní na obraz,

když voda je tak tichá.

Však otec za nimi na květné větvici

se dívá v zamyšlení,

on dvakrát viděl již to moře kypící,

jak zmítá se a pění.

Ó ptáci, plesejte, ó děti, hrajte si

pohádek duší plnou,

než ze snů blažených vás život vyděsí

tou první hroznou vlnou!