PTÁČNÍK.*)

V Číně, kde se dějou věci

divné, možné v Číně jen,

ptáčník jeden u dvou klecí

kdysi stanul zamyšlen.

Rozjímaje, přemýšleje

vložil prst na moudrý nos:

„Krásně sice slavík pěje,

pěkně také zpívá kos.

Ale kdyby kos pěl mravem

slavičím, ten kosím zas,

celý svět by chvátal davem

slyšet vzácný obou hlas.“

Slavíka hned začal učit

švarným písním kosovým,

kosa slavičím zas mučit

hymnem lásky májovým.

Ale za své trpké trudy

jaké posléz díky měl?

Kvíkal kos jak sešlé dudy,

slavík zcela oněměl.

Zdání své vám ještě povím,

že i mnohé kritiky

kosy učí slavíkovým,

kosím zpěvům slavíky.