Ptactvo a kvítí.

Nepečujte příliš o své tělo

A o věci, jichž by se mu chtělo:

O nápoj a jídlo,

O šat a o pohodlné bydlo,

Bydla, šatu, nápoje i chleba,

Čeho vám kdy bude třeba,

Dá vám Otec, který sám

Život dal i duši vám;

Dá vám Otec, jenž má o vše tvory péči,

Jemuž člověk důvěrou se vděčí.

Vizte pak to ptactvo, ježto nemá polí,

Neseje a nežne, aniž do stodoly

Shromažďuje úrody,

Leč i je váš Otec dobrotivý

Šatí, krmí, napájí a živí,

Chrání od zlé příhody.

A že více nad vše ptactvo vy jste:

Mějtež to za jisté,

Otec váš že péči

Má též o vás věčší.

Vizte kvítí prosté

A tu trávu jakoukoli,

Ježto v šírém poli

Bez práce a péče roste!

Jakovou to váš je Otec krásou šatí,

Barví, kropí, postřibřuje, zlatí,

Tak že Šalamoun král na vrchu své slávy,

Přioděný rouchy z kmentu, ze šarlatu,

Neměl nikdy krásy tolik na svém šatu,

Co jí mívá květ vyrostlý z prosté trávy.

A předc to jenom tráva,

Jež se perlami dnes třpytíc rosy,

Zjitra posečená ostřím kosy,

Na oheň se v peci dává.

A váš Otec má-li takovou péči

O trávu a polní kvítí:

Oč že lásku k vám a péči o vás věčší

Po vše časy měl a po věk bude míti?

A proto vždy mějte na paměti,

Že jste Otce nebeského děti,

A že Otec váš ví a v tom lépe zná se,

Čeho vám je třeba k životu a spáse.

Marných pak se odřeknouce péčí,

Jimižto se lidé toho světa matou,

O to jedno s horlivostí stůjte svatou,

Co vám káži věčné lásky řečí:

O království Boží dbejte,

A spravedlnosti jeho si hledejte,

V pravdě, v ctnosti,

V lásce a milosti

Denně více prospívejte:

A vše jiné věci zemské vám

Nebeský váš Otec přidá sám!