Pták a koníček.

Koníčku! hleď, co toho v žlabě máš;

Nu snad mi také něco z toho dáš?

Zrníčko jedno, dvě snad přec mi dáš,

A pak se sám do syta našupáš.

Vem, smělý ptáku, vem si, jen si vem;

I ty i já, mít dost oba budem.

I jedli spolu; že koníček přál,

I sám i pták se hezky našupal.

Když ale parné léto přišlo k nim,

Tu hrozné hejno much přilítlo s ním.

Než na sta jich zobáčkem ptáček pochytal,

A tu koníček muk ani bolesti nepoznal.