Pták a píseň.

Pták z keře vznesl se – bez vnad je les –

a letí, letí,

by na kmen staré lípy v šírém poli –

už bez listí – mráz těkal po okolí –

jak raněný s výkřikem žalu kles’.

Aj, zda to asi ptáka volný let,

zda křídel síla,

jež vzdušné vlny v ústup přinutila?

či co jej neslo, jenom bouře byla,

s ním v širý letší svět?

Tak s písní pěvcovou, když žití mrak

mu stíní čelo,

když v srdci zhasíná, co zářit chtělo,

a všecko pláče v něm, co zpívat mělo,

a mlha kryje zrak. –