Pták lyrik.

Na javoru pták si zpívá:

„Ach, jak rád mám slunce svit,

kdy slit s rosou perlou bývá,

jíž se chodím osvěžit.

Ach, jak rád mám v kyprém mechu

hořec, sasanku a lechu,

jež mi srdci pro potěchu

hravý úsměv jara skyt’.

Ach, jak rád mám štíhlou břízu,

její těla lesklý běl,

mladé jívy zlatou mízu,

hložných hvězdic vonný pel;

drobné vikve ladné sponky,

jahodníku útlé stonky

a ty luhů modré zvonky,

když jsou plny zlatých včel.

Leč ta píseň moje tichá

zní jak rudých listů vzdech,

podzimní když jitro dýchá

v lesa mladých podrostech;

sním a sním, kde lítám, všudy,

ale zpěv můj posud chudý,

neví kam a neví kudy,

a ta vesna vždy má spěch. –

A mé srdce stále kvílí;

kde má radost, kde můj klid?

Na hruď se mi hlava chýlí,

nechať v růži zkvetl cit.

Poraď, druhu duší jatý,

stesk můj je už vrchovatý...“

„Zamiluj se, ptáčku zlatý,

chceš-li písní vítězit! –“