PTÁK SAMOTÁŘ.

Na stromu žití pták samotář

nejraděj hostem bývá,

zří v hasnoucího slunce zář

a nejdojemněj zpívá.

Ať dole se to hašteří

a vzteká, jak chce, pod ním,

on dívá se v hnízd zášeří,

ba zří v dál k stožárům lodním,

jež na obzoru v modru mdlém

se pod ním kolébají,

ku cizím břehům, v cizí zem

se letem uhýbají.

A zpívá jim ten pták samotář,

až za obzor se zřítí...

zří v hasnoucího slunce zář

a jediný s vším cítí!