PTÁK.

Pták šedý slétá často ke mně,

nad hlavou tiše šelestí,

na moje rámě sedne jemně

a mávne křídlem bolesti.

Je stálým hostem mého stolu,

kde mnohou chvíli proteskní,

pak s ramen slétá tiše dolů

a hledí v písmo groteskní.

Na moje pero zírá zvědav,

i v kalamář se zadívá,

dráp zatne v arch a „s bohem“ nedav

zvedne zas křídla šedivá.

Lenočko, dnes byl zase u mne,

sed’ tiše na můj psací stůl,

měl oči jaksi příliš dumné

a křídloma mne ovanul.

To psal jsem zrovna psaní pro Vás.

Jsem ve snách nebo v pohádce?

Můj šedý pták měl v zobci provaz,

jenž podobal se oprátce.

Po celý čas se nehnul s místa

a přítulný byl nadmíru – – –

Lenočko moje, dosud čista

je ona čtvrtka papíru.

Pták odlét’ zas, však nad mou hlavou

dech jeho křídel šelestí...

Lenočko, každou píseň smavou

zadrhne smyčka bolesti.