Ó PTEJ SE...

Zas vyšlo slunce nad rozkvetlou strání,

by svému cíli bylo blíž,

tak nad Tvým čelem má se ústa sklání,

bych zapomněl na žití tíž,

a v božském tichém Tvojim pousmání,

co něhy jest a síly, víš.

A oči Tvé jsou smavých hvězd jak plání,

jež přes bouř času září bez ustání.

Ó ptej se, kde jest manna, síla k žití!

Ji ptáče hlásá lesem, širou plání,

ji ve světle i ve tmách zříš,

zde na zemi i v nebi, jež ji chrání;

jí silen v azur vzlétnout smíš

až k Bohu, který s nebes hledí na ni.

Ó ptej se, kde jest manna, síla k žití!