PTENÍ

Domky máš žluté a chudobné,

vidím a vidím, že v Ptení

po skromnu horáci dýchají,

že zde již Hanáků není.

Hleď, mezi domky je kopeček,

travnatý, nenáhlý, nízký...

Zámeček? Čtyry má věžičky

ve středu tiché té vísky.

Na vršku slívy a kaštany,

lípy a po kraji borek...

Zámeček knížecí? Ne, to jest

pijáka-sedláka dvorek.

Trhliny ve zdích a pavouci,

do zkázy všecko to chvátá,

dřevěný plot kolem do kola,

dřevěné kolny a vrata.

Kdyby tak jiskra sem zalétla,

pomoci zámečku není –

chudobný žaluješ bídu svou,

vidím, že's zámeček z Ptení. (2)

Před časy řinčely meče zde,

poháry do kuropění,

odtud jsi do boje vylétal,

rytíři Jeníku z Ptení.

Teď je vše pusto a rozbito,

smutně tu stojí a vzdýchá

ve středu hliněných chaloupek

zapadlá panská ta pýcha.

Dočkám a dočkám se jedenkrát,

aby smích táhl mou lící

nad pádem toho, co vraždil nás

nahoře za Ostravicí?