PTERODAKTYLTUS.

Kdys blanitou svou perutí

se nesl zvolna nad krajinou,

jež byla v líném nehnutí

a měla stafáž zcela jinou.

To je už dávno. Žhavá zem

těch obrů na tisíce měla,

a když jen jeden přelít něm,

sta tvorů hrůzou kameněla.

Jak je to smutné, k pláči – ach!

Teď jeho kosti leží v smetí,

a on jen straší v pohádkách –

a ještě – jenom malé děti!