PUBLIUS DECIUS MUS.

Stál Titus s Deciem vojsk římských v čele,

když Latinové Říma dobýt spěli.

Ti oba svorně shodnuvše se děli:

„Ať počne boj, nač čekati nám déle.

Z nás couvne-li voj jednoho, ten směle

– by jeho podřízení příklad měli –

v ráz v těch se vrhni roj, již zbít nás chtěli,

by vítězství zas vrátilo se skvěle.“

A byla slabost v sboru Deciovu;

tu v boj se pustil vůdce, s nahou zbraní,

a za ním jeho druzi v ručím lovu.

Jak v polích seč, než přijde klasobraní,

boj šířil se, až vítězem v Řím znovu

byl padlý vůdce nesen v době ranní.

Vždy vítězí, kdo vlast až na smrt brání.