Pudlík.

Kdo mi to tu byl na mlíku,

Neviděls ho, ty pudlíku?

Než co jest to? kam se uhýbáš?

Co vidím? ty bílou bradu máš;

Pudlíku, pojď mi sem – ty snad naposled

Jsi sám tím zlodějem, a mně’s mlíčko sněd?

„Ai co to!“ dí paní, – „tak ty si, pudlíčku,

Začínáš zahrávat na mlsnou kočičku?“

I tu se zastyděl ten pudlík nebohý,

A sklopil uši své, skryl ocas pod nohy:

Styděl se velice, i dal se do řvání,

Oč že již docela zanechá mlsání?