PUKLÉ ZVONY.

By Augustin Eugen Mužík

Naše zvony nechtěj’ zvonit,

achych, lidi rozmilí,

když ty zvony všecky pukly,

co jste nima zvonili!

Dejte na věž naše srdce,

achych, lidi rozmilí,

jak by potom krásně, mile

zas ty zvony zvonily!

O mladosti, o radosti,

achych, lidi rozmilí,

sami byste až do smrti

těmi zvony zvonili!