Pulgary

Tém staříků den zřídka krásný žije,

přes Věstonice kroky svoje šina

za tmavou jiskrou pulgarského vína

na Zaječí přes bujné břehy Dyje.

Moravské slunce žárem ve tvář bije,

neb touží po něm sladká réva vinná,

co nad Pulgary po svazích se vzpíná

a naše rty žíznivé, suché smyje.

A ten, kdo tebe, vonná Lethe, pije,

na těžké hoře zašlé zapomíná,

po růžích jde, Charybdu – Skyllu mina,

a okamžik zas v sličném mládí žije.