Půlnoc. (2.)

Darmo pláčeš dívko o půlnoci,

nevypláčeš obraz blahých dob,

slož své slzy, vystel nevěrnému

zapomněnkou chladný v srdci hrob!

„Darmo – darmo! dvakrát v srdci žije:

byl a není! – dvojí bolesť zlá,

a bych zašla s bolem na kraj světa,

vzpomínka si mě tam vyhledá!“ –

Ba kdy láska v srdci osiřela,

vzpomínka jí přijde vrátit sen;

vidí smrt, tvář růžová jí zbledne,

těšit chtěla – slzy sype jen!

A kdo lásce její bolesť věří?

a kdo ví, že každá slza ta,

kterou vyroní pro štěstí zašlé,

krev je srdce, perla života?