PŮLNOC U ŘEKY.

By Božena Benešová

Spí nad krajinou truchlivou, kde není rusalek ni vil,

svit znaveného měsíce jak hlídač, jenž bdít nechce,

po zakalené hladině svou ostražitost roztříštil,

a bílý oblak, úlisný, pak přemohl ji lehce.

V ruch dráždivý, v lesk nesvětský, se rázem mění povrch vod,

jak promlčená tajemství by z hlubin překypěla,

a jak by duchů mátožný a mihotavý chorovod

zde hledal v pozdní lítosti svá odhozená těla.