Půlnoc.

V neklidném, třesavém obraze

přeludy před zraky plují.

Vadnoucí květiny ve váze

dychtivě vyskakují.

Já vím, ven chcete, toužíte

na toulky půlnočním světem!

V měsíční světlo rozlité,

vonící májovým květem!

Půjdeme, půjdem! I srdce mé

nepokojně mi buší.

Světnice těsná je. Půjdeme,

těsno je zemdlené duši.

Vezmeme kabát si z pohádky,

neviditelným činí.

Sen čistý a jasný a přesladký

prožijem nyní.

A nad městem letíme, letíme

vysoko v bílém světle.

Do ruky hvězdy si chytíme

jak trsy zkvetlé.

Tam kdesi dole doznívá

opilá melodie.

Však nová hudba vášnivá

vytryskne z hvězd a zpije.

Ó ano, je možno vzlétnouti

duchovým, světelným vzletem

a prudce se rozletět na pouti

za neviditelným světem.