PŮLNOČNÍ

Rozmlouvat není s kým.

Je půlnoc ticha děsná,

když v ní se steskem tvým

se jenom smutek těsná

a život venku tam

jak vzpomínka je ze sna.

To všechno zdá se jen

v té neskutečné visi;

jsi lidem odcizen

a oni jsou ti cizí,

přeludy na plátně,

jež odejdou a zmizí.

A ty si vzpomínáš,

jak úlohu svou hráli,

svůj denní otčenáš,

v němž – amen – znělo z dáli

jak nemodlenců hlas,

neb jako by se káli.

A na každého z nich

vzpomínka zbyla matná,

když ozval se a ztich'

nablízku, z nenávratna,

když léta vzala je

neb jenom chvíle chvatná.