„PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ.

Vánoční noc velká plula nad krajinou,

Karlův Týn v ni vznášel stěnu léty sinou.

Tma v něm černá všude, do snů padly hlavy,

v okénku jen jednom záblesk třepotavý.

Šedý plebán k nebi vroucně pne tam zory,

Spasitel by shledl na ty české hory.

Aby shledl také v nivy na podhoří,

kde lid jen se vláčí v staletém už hoři.

Aby zkřísil národ sesláblý a chorý,

zhojil jemu rány, jež má s Bílé hory.

Slyš – hlas temný venku: ,,Čas je na půlnoční,

zbožný zástup čeká – oběť velkou počni!”

,Neslyšel jsem posud zvonů píseň slavnou -‘

„Ó pojď, prosím tebe, v kapli starodávnou!”

Zněl ten hlas tak tklivě jako hudba jemná,

jako s nebes výše, jako z hrobu temna.

Knězovy již kroky černou chodbou duní – –

aj, vždyť v kapli zář je jako na výsluní!

V sněhozářném plášti Karel sám v ní klečí,

biskupové, páni jemu pozdálečí.

Rytířové šedí v přepodivné zbroji,

jaká v kobách hradních zrezavělá stojí.

Hluboce se kloní hlavy holé mnichů –

dál pak temno lidí bledých v nočním tichu.

Veleba tu dýše... Teď dva mládci svěží

užaslého kmeta strojí v roucho kněží.

Čaruplné zvuky ze zvonků se linou,

jak když prvý tlukot zazní doubravinou.

Na oltáři zlatém světla sama zplála,

a počíná oběť Páně neskonalá.

Povznesly se všecky hlavy v bílé plísni,

karlšteinská kaple rozchvěla se písní.

Starodávných zpěvů hlahol velký, měkký

rozvlnil se klenbou nejčistšími vděky.

Mocně, jak by hrad se třásl od základu,

jak by celý národ v těžkém zalkal pádu.

Jak by v celé zemi temna starých borů

šuměla až z hlubin v tajuplném choru.

A zas jak by v šerém podblanickém rovu

pohrobená sláva ožívala znovu.

Chvělo se v té písni všecko dlouhé hoře,

které v Čechách zbylo po zlé Bílé hoře...

Vetché ruce svoje plebán k nebi vzpíná,

duchem zří tam úsměv Boha Hospodina.

Slzný démant Pánu v řase bílé visí,

světlá ruka žehná – národ chorý křísí;

„Slyším vaše žaly, písně vaší steny,

nezahyne nikdy lid váš vyvolený!” – –

Dokonána oběť – píseň v šeru zmírá...

světla mžikem zhasla, kolem tma je čirá.

Na věži však zvony právě hudbou slavnou

na „půlnoční” zvoní v kapli starodávnou...