PŮLNOČNÍ PŘÍPITEK.

Sám zůstal jsem do noci tkvěti,

jsa ponořen v bezedno dum.

Již duchů hodina letí

jak černavých havranů šum.

Tu přede mnou vína číš stojí,

jí dosud netkl se ret.

Jsem tich, a do duše mojí

pad’ divných otázek hnět.

Ach, komu ji na zdraví píti?

Tak sebe táži se sám.

Kdo nejdražší byl mi kdy v žití,

co na dně až ve srdci mám?

To rodiče, druzi, čí láska?

Ti všichni, ach, milují mne,

ti duše mé lepší jsou částka,

však ke mně jen srdce jich lne!

Leč – byl kdy světější, vyšší

a vřelejší ve světě cit?

Ó byl! – tak srdce dí v tiši –

ač v kobkách byl polšerých skryt.

To byli – otcové naši,

již křísili z hrobních nás snů,

to buditel každý, jenž blažší

tu nepoznal nižádný z dnů.

Ti neměli naděje žádné,

že podaří svatý se div.

Ti v mohyle slouchali chladné,

zda tep lidu dosud je živ.

Zda jiskra v popelu se tají,

jim nezjevil blahostný jas.

Ti žili jen nebeské báji

a věřili v zázraků čas.

Ti neptali svojí se hlavy

a poslechli srdce jen tluk,

a v prsou osten ran žhavý

a v duši návaly muk.

Ti byli jak rozsevač Páně

a sili své síly a dny,

své myšlénky v budoucna pláně,

své dumy a činy a sny.

Zda vzejde jedno jim sémě?

To ret jejich ptáti se bál.

Ti sili jen do drahé země

do lidských hloží a skal.

Kdo splatí oběť tu velkou?

Kdo ocení srdcí těch tluk?

Či pochopí duší svou mělkou

tu sílu jich pozdní dnes vnuk?

A my máme naděje málo,

a lásky tak málo je v nás,

by nadšení ve skutek zrálo

a vydalo poslední klas!...

My synové lhostejných věků

z jich setby svůj jíme tu chléb,

a jména těch nadšených reků

zvuk cizí nám – bezcenný střep...

Ó blíže, ó blíže jen k sobě,

až na srdce všichni si blíž,

vy velcí otcové v hrobě,

ó spěte snem hrdinů již!

Ó prach váš nesmí se chvěti,

že pouť vaše zanikla v led.

My proroků, světců těch děti

jich stopami půjdeme v před!

Hle, led se již bortí a praská

a nadchází vesny juž jas.

Ó vzejde po Čechách láska,

žeň vydá poslední klas.

Já pozvedám kalich svůj v bázni,

jak při mši kněz – spasení znak,

ó prázdni se, poháre, prázdni,

a rozbij se na popel pak!