PŮLNOČNÍ VĚTRY.

Půlnoční větry bijí zas

s přívaly deště do oken,

vzpomínek dávných mrtvý hlas

jak by se lámal větrů v sten...

Jako by celá minulost

hnala se ke mně naposled,

okny se díval bledý host,

jehož už na vždy umlk’ ret,

jak by mně líčil mládí sen,

sluneční volal z hrobu svit,

z pohárů lásky, dané v plen,

v hodinách pozdních přišel pít...

Na vždycky s bohem! Jiný kraj

svítá dnes na mém obzoru,

z něho má rozkvést nový ráj,

celý les bílých praporů!

Hnízdo mé láskou vystláno,

milenka sladká čeká již,

čelo jí bude zlíbáno,

noci až závoj klesne níž...